Buk Dvoják, CHKO Brdy

Tlapkal jsem hlubokým lesem zasněženou lesní cestou z mírného kopečka. Nejdříve mne cesta vedla lesem hlubokým, plným hustých rozčepýřených stromků. Po chvilce jsem měl po pravé tlapce oplocenku plnou pidi stromků a nakonec mne cesta dovedla do smrčiny plné majestátních smrků. Tady už se mi svištělo, jedna radost.

Cesta mi utíkala krásně od tlapek. Chvilku jsem svištěl slalom mezi smrky, chvilku četl vzkazy na pařezech vedle cesty. Chvilku jsem svištěl zasněženým borůvčím a měl obrovskou radost z toho, jak mne šimralo do polštářků. O mrňousek dál už jsem tlapkal po boku člobrdice, abych procházejícím člobrdům ukázal, že člobrdice není na místě sama.

Tlapkal jsem místy, kam mne tlapky zanesly. Famfrňák si užíval vůni lesa, ušadla šustot větříku ve větvích stromů a občasné zapění ptáčka. Očadla nevěděla kam koukat dříve. Všude, kam jen se podívala, byly stromky pod peřinou sněhu. Mezi stromky byly pěšinky vyšlapané mými lesními kámoši. Příroda kolem mne byla tak krásná, že jsem si připadal jako v pohádce.

Minul jsem několik rozcestí, ale nikde jsem neodbočil. Nakonec mne tlapky zanesly na místo, kde jsem mohl tlapkat pouze doleva či doprava. Tady jsem si musel vybrat. Věřte tomu nebo ne, nebylo to vůbec jednoduché. Po levé tlapce jsem merčil hustý les. Chvilku jehličnatý, chvilku listnatý. Po pravé tlapce jsem merčil oplocenku a u ní velkou zatáčku. Asi tušíte správně. Vydal jsem se doleva, do hlubokého lesa.

Tlapkal jsem zpevněnou zasněženou cestou a prohlížel si les kolem cesty. Smrčina, která byla mezi cestou a bučinou, na mne působila poněkud zmateně. Rostla v ní spousta stromků, ale takových hubených a ne moc rozčepýřených. Co chvilku jsem zmerčil mezi smrky buk.

Zato bučina za smrčinou, to byla jiná. Mladé, zanedlouho statné buky doplňovaly vysoké buky. Za bučinou jsem merčil kopec a spoustu hustých jehličnanů. Rozhodl jsem se, že první pěšinkou co zmerčím, vydám se mezi stromky a místo pořádně prozkoumám.

Jak jsem se rozhodl, tak jsem učinil. První pěšinkou jsem seběhl z cesty a tlapky mne nesly mezi smrčky do bučiny. Už mi chyběl jen malý kousek. Co malý kousek. Stačilo udělat jen několik málo dlouhých kroků a byl bych v cíli. Jenže než jsem několik málo dlouhých kroků udělal, uviděl jsem něco, co mne hodně překvapilo.

Přímo přede mnou, za několika málo stromky, jsem zmerčil strom, který bych tu nečekal. Měl dva kmeny spojující se v jeden. Ano, tušíte správně. Stál jsem u buku Dvojáku. U toho buku Dvojáku, který kdysi dávno vytvořil mladý pastevec ovcí tak, že spojil dva mladé buky v jeden.

Koukal jsem na buk Dvoják a nevěřil vlastním očadlům. Vůbec by mne nenapadlo, že mne tlapky zanesou zrovna sem. Byl jsem tu již několikrát, ale vždy jsem přitlapkal druhou stranou. Ani nevíte, jak moc jsem byl překvapen, když jsem místo poznal. Ale radost jsem měl obrovskou, to se ví. Vždyť buk Dvoják chodím tak rád obdivovat. 

 

 

Památný buk Dvoják najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy. Dojdete k němu zpevněnou lesní cestou. Přímo k památnému stromu vede pěšinka. V zimě je buk vidět již z cesty, v ostatních ročních období je třeba dobře hledat pěšinku, která vás k buku dovede.

Buk vznikl kdysi dávno spojením dvou sousedních buků. Údajně dva stromy spojil pasáček ovcí, který v místě pásl ovce. Stromy se spojily a vytvořily tento nezvyklý strom. Nedávno přišel buk o korunu. V levém kmeni stromu si lze prohlédnout i zarostlý hraniční kámen. I přesto, že buk již nemá korunu, stojí za návštěvu.