Gangloffův kříž, CHKO Brdy

Svištěl jsem lesní cestou z kopečka tak rychle, až mi za tlapkami odletoval sníh. Svištěl jsem cestou, kterou mne tlapky nesly, stále kupředu, přímo za famfrňákem. Tedy, abych pravdu štěkl, za famfrňákem jsem opravdu svištěl celou cestu. Jen jsem nesvištěl stále kupředu. Jen co jsem neměl v merku člobrdici, musel jsem se k ní vracet. Věřte mi nebo ne, vůbec mi to nevadilo. Byl jsem v té části Brd, kde kam očadlo dohlédne, vidí vysoké stromy.

Svištěl jsem lesem a užíval ho, jak nejlépe jsem mohl. Občas jsem zmerčil pařez, který byl popsán vzkazy mých psích kámošů, občas jsem zmerčil pěšinku, po které tlapkal místní kámoš. Jen stopy po člobrdech by jeden pohledal. Přitom jsem byl jen mrňousek od hojně navštěvovaného vrcholu Třemšín. Musím vám štěknout, že jsem si vybral turisticky značenou cestu, ale očividně tu, po které člobrdové moc často nechodí.

Než jsem se nadál, stál jsem pod kopečkem. Přímo před sebou jsem měl les porostlý vysokými jehličnany. Kam očadlo dohlédlo, tam byl vysoký jehličnan. Kde nebyl vysoký jehličnan, tam byl stromek, co se v nejbližších letech přihlásí o slovo. Stál jsem v části Brd, kterou mám tak rád. Všude, kam očadlo dohlédne, vidí jen stromy, keře a peřiny snížku, kterého je v Brdech stále dostatek. Stál jsem v místech, kde když není na zemi snížek, je pod vysokými stromy vidět koberce z borůvčí nebo mechu. Byl jsem v místě, kde jsou Brdy opravdu pohádkové.

Čekal jsem na člobrdici a rozhlížel se po okolí. Co chvilku jsem z cesty seběhl, abych prozkoumal nejbližší okolí kolem cesty. Prosvištěl jsem mrňousek od cesty po stopě kámošky srnky, abych se mohl v mžiku vrátit a prozkoumat pěšinku jen o několik tlapek dál. Než jsem se nadál, byla u mne člobrdice a já mohl opět svištět kupředu.

Jen co jsem dal tlapky do pohybu, musel jsem brzdit. Jen chviličku jsem tlapkal, když jsem přímo před sebou zmerčil velké rozcestí. Kdyby jenom velké. Přímo přede mnou bylo rozcestí, na kterém se potkává tolik cest, cestiček a pěšinek, že jsem nevěřil vlastním očadlům.

Nebyly to pouze cesty a cestičky, co přitahovalo můj zrak. Za lesní cestou, která jako první křižovala mou cestu, jsem zmerčil pod stromy něco, co mne k sobě přitahovalo jako pořádný, nikým nehlídaný, steak. V mžiku jsem se rozeběhl a už jsem svištěl s větrem o závod vstříc tajemnému místu.

Tlapky mne nesly rychlostí větru. Ušadla mi vlála na kebuli, famfrňák větřil vůni lesa a chvost se radostí vrtěl v rytmu kroků. Svištěl jsem tak rychle, že než jsem se nadál, stál jsem na místě, které mne tak přitahovalo.

Zastavil jsem se na místě, kde z hromady kamení vystupuje vysoký, nezvykle tvarovaný kříž. Kříž na kamenném podstavci, který je vidět již z dálky. Stál jsem u Gangloffova kříže, hrdě stojícím pod vysokým stromem v hlubokém lese.

Nebyl to jen Gangloffův kříž, který jsem na místě objevil. Co dalšího jsem nedaleko Gangloffova kříže prozkoumal, o tom vám štěknu zítra.

 

Gangloffův kříž najdete kousek od vrcholu Třemšín, u Třemšínské boudy. Ke kříži vede několik zpevněných cest a turistických tras. Na místě si můžete odpočinout u sezení, či si prohlédnout blízkou Třemšínskoou boudu. Na kříži je uveden nápis „Od k. a. lesmistra Karla Gangloffa r. 1870. Vysvěceno r. 1895.“